2025 SOLO SHOW "Uff..." Brno, CZ

Název výstavy „Uff…” odkazuje na citoslovce vyjadřující přetlak, úlevu, nadšení nebo napětí. Slouží jako vstupní brána k sérii drobných příběhů, které se na výstavě odehrávají. Je povzdechem, který může naznačovat, že něčeho je příliš, že emoce přetékají, nebo že se nacházíme na prahu výbuchu či euforie.
Tvorbu autorky často provází jemná juxtapozice humoru a velmi křehkých, komplikovaných mezilidských vztahů. Výrazně tematizuje paradoxní normy a očekávání spojené s heterosexuálními vztahy, jejich vnější struktury, vnitřní napětí a kulturní dogmata. Díky promyšlené míře důvtipu a nadsázky jsou však tyto složité a někdy bolestivé situace zprostředkovány s lehkostí. Divák tak může vstoupit do rozehraných dialogů a vztahových scén podobně jako do interaktivní hry, kde není třeba vždy zvítězit, ale stačí porozumět.
Výstava je tak sbírkou poetických vizuálních spisů o lásce, intimitě a nejednoznačných vazbách. S tragikomickým nádechem vykresluje okamžiky z různých milostných scénářů, někdy něžné, jindy absurdní nebo nepříjemně povědomé. Diváctvo se ocitá na „herním poli“ lásky, kde může zvažovat, jakou zvolit cestu ke komunikaci s druhým, jako např. v japonské notebook play, ovšem s rizikem, že skončí upřený pohledem na postavu NPC.*
Díla zároveň zkoumají dynamiky moci a závislosti, které se mohou v intimních vztazích objevit, ať už jde o jemnou kodependenci, nebo o situace připomínající vztah hráče a postavy v The Sims. Autorka tyto motivy zpracovává s vtipem i citlivostí, a upozorňuje na jemné odstíny napětí, která mohou vznikat jak při randění, tak v dlouhodobých partnerstvích.
Kresby, malby a šité obrazy fungují jako osobní i univerzální záznamy romantických zkušeností a toho, co bylo nutné, co zbytečné a co zůstalo jako stopa. Výstava dává nahlédnout do aktuálního projektu Štefanigové, který je zároveň introspektivním procesem hojení, sebepéče a návratu k vlastní intimitě.
Autorka se dlouhodobě věnuje výzkumu vizuální reprezentace sexuality. Na rozdíl od většiny současných figurativních malířek a malířů se soustavně zabývá tím, jaké vizuální nástroje, symbolika a palety byly a jsou používány k vyjádření erotiky, touhy a tělesnosti. Jako jedna z mála českých autorek vědomě pracuje s barevností jako výpovědním prostředkem. V jednotlivých sériích například napodobuje koloristiku starých mistrů, aby evokovala atmosféru něhy, transcendentna nebo tísně.
Její malířský jazyk se vyznačuje rozmanitostí od gestické expresivity po jemné ilustrativní vrstvení, přesto její díla tvoří soudržný celek. Využívá známé symboly (kůň jako znak vitality, šelma jako nespoutanost), ale také současné vizuální kódy: hybridní postavy na pomezí lidského a nelidského, parafráze genderových stereotypů, nebo tematizaci přirozenosti a jejího zpochybnění. Díla tak reflektují napětí mezi individualitou a normativními tlaky společnosti, a otevírají prostor pro zamyšlení nad tím, co všechno může být intimita a komu slouží.