2023
Denisa Štefanigová & Asztrid Csatlós / Nástroje osvobození
kurátorka: Šárka Basjuk Koudelová
Kdykoliv se hlavní hrdinka seriálu Fleabag zamilovává, propadá morální kocovině, dojímá nebo dokonce oddává rozkoši, dívá se sledujícím za displeji přímo do očí. Se seriálovou zpovědí, při které mizí čtvrtá stěna, je snadné se identifikovat a zažít tak osvobozující souznění. Komentář, kterým Fleabag své dlouhé a významné pohledy doplňuje, je někdy ostře sarkastický, jindy vtipný a často ironií zakrývá hrdinčinu křehkost. Důvod, proč je tak snadné Fleabag vnímat jako „soul – sister“ ale není v absenci čtvrté stěny ani v míře ironie, se kterou mluví o svém milostném životě. Celou formální situaci její role lze vnímat jako hořce humorně podanou metonymii ženské existence ve společnosti, která ženy stále sleduje a hodnotí, aby po nich vyžadovala stud, vysvětlení a omluvu.
Společná výstava Denisy Štefanigové a Asztrid Csatlós je působivou scénografií pro dvě aktérky. Jakkoliv v běžném životě stejně jako Fleabag cítí tlak společenského hodnocení jejich milostného života či schopnosti empatie a ve výstavě také divačky*áky pouští za pomyslnou čtvrtou stěnu, manipulativního pocitu provinění se zbavily. Jejich tematické rozkročení mezi sžírajícím smyslným chtíčem a touhou po svobodě propojují textílie coby procesuální prostředek osvobození – na jedné straně frivolně barevné zbytky budoirového županu, na straně druhé útěkem do bezpečí vyšisovaný a už nepotřebný spacák. Látka, oděv je pro obě autorky ještě teplou vzpomínkou na nočního dravce. Denisa se ve svých malířsky expresivních figuracích, plných něžných detailů, personifikovaných zvířat a návodných názvů, zpovídá z touhy po rozkoši, kterou si chce bez vlastních i společenských výčitek přisvojit a ovládnout.Její instalace s kresbami v zadní místnosti je intimním ponorem do zákoutí vlastní divokosti i křehkosti, které možná vystavuje i sama před sebou úplně poprvé, stejně jako inkriminované kresby. Asztrid se pravidelně prochází po cestě kousek od svého domu, kde nalézá stopy po předešlé noci – nahromaděné špinavé bundy, kus stanu, sem tam bota. Cesta mezi poli je již od roku 2015 uprchlickou trasou směrem na Západ. Tyto ready made instalace používá jako přirozené prostředí pro své citlivé akvarely, působivě rámované v papier maché. Jsme zvyklí uprchlíky vnímat s empatií a cítíme jakousi nadřazenou nutnost jim pomáhat. Asztrid je ze své pozice přímé pozorovatelky stop nočního běhu, během kterého „požírají“ podané zdroje a zbytky nechávají za sebou, fakticky emancipuje a přiznává jim vlastní sílu i reálné lidské vlastnosti.
Výstava Nástroje osvobození je nazdobeným pokojíkem kartářky, kde je možné vykládat symboliku mytologických zvířat, odhalit slabosti, nalézt útěchu pro rozbouřené vášně, ale i zoufale bloumat dystopickým bojištěm posetým svádivými útržky nedosažitelné
svobody. Instalace výstavy reaguje na členění galerijního prostoru – v krajních, menších místnostech se každá věnuje svému vlastnímu příběhu a vnímání otisku tělesnosti, přičemž ve středové největší místnosti se přístupy obou setkávají v symptomaticky vášnivém dialogu, při kterém se i malby a akvarely stávají organickým materiálem. Kusy látek někde imitují materiálovou situaci v blízkosti uprchlické cesty, jinde jakoby hladký kus oděvu sklouzl z těla na zem a ráno připomněl divokou noc. Především však textilie dohromady tvoří společné, imaginativní a amébní tělo, které nepodléhá žádným vnějším nárokům.
links:
artmirror - Tools of Liberation with Asztrid Csatlós & Denisa Štefanigová
Denisa Štefanigová & Asztrid Csatlós – Nástroje osvobození -
Tools of Liberation kiállítás a FaVU galériában / PRAE.HU - a művészeti portál